Paklize bude cekat neustale na idelani moment, zivot ti protece mezi prsty.
Casto jsem si v zivote rikal, az budu umet tohle, ci tohle. Az budu nejlepsi v tom ci onom, az vydelam ty miliony, nebo az budu kompletne vylecenej, teprve budu pripraveny na to delat to ci ono, po cem me srdce touzi.
Vcera jsem si krasne zvedomil v podcastu s Tanya St-Lawson, ze clovek ceka a ceka a casto proceka cely zivot. A doslo mi, ze to bylo to volani se vratit do CR. Za tech 13 let v Australii jsem se toho hodne naucil a i kdyz se neustale ucim, je na case prestat se bat, ze neni ta nejvhodnejsi doba a proste sdilet. Sdilet sebe ve sve prirozenosti a odvaznosti delat tahy stetcem obrazu zivota.
Pripada mi, ze se tohle mozna tyka i vas. Clovek se furt na neco pripravuje v domeni, ze nastane doba, kdy uz to jako bude umet, ale pak prijde zivot a pripomene ti, ze to uceni nikdy neskonci.
Clovek se nejvice uci tim, ze veci pravidelne dela a opakuje a v tom opakovani najde sveho mistra. Kazdy z nas ho ma!
JE to ODVAHA, rozhodnout se kracet po ceste svych SNU!
A tak nejde o to, ty veci dokonale umet, jde o to DOVOLIT si to delat a s Odvahou kracet cestou, ktera vas vola, at uz je to cokoliv.
A tak moje myslenka dne je, necekej na to, az tvoje cesta bude vydlazdena az na vrcholek hory, ale pokud se proto rozhodnes, delej kazdy den kroky, ktere tvoji cestu dlazdi, az na vrchol hory.
Zvedomuju si dalsi podstatnou vec. Na vrcholek hory nekracime proto, abychom si na vrcholu odpocinuli, ale proto, abychom si vyhlidli dalsi vrchol jine hory.
Moment, kdy prestanes dlazdit cestu sve HORY a odevzdas se zivotu komfortu, tva cesta se zastavi a s ni i tvuj rust.
Tva cesta je tvoje individualni zodpovednost. Nikdo te nezachrani, nikdo te na vrchol nepotahne. Dokud na vrchol hory sam nevyslapes, nikdy skutecne nepoznas, kdo vlastne jsi.
Co si zvolis?
Pro co se rozhodnes?