Rano, kdy se ti nechce a nemas inspiraci, AKA co s tim?
Budim se v obvykly cas nekdy po pate rano. Nohy mam uplne na maderu, lytka v ohni, puchejre kam se podivam… I kdyz jsem vcera nohy masiroval a mazal vsim moznym, stejne jsem dneska vstal a proste mel presne ten moment, ze uz nemuzu, a proc se na to neV+seru a nedam si voraz, zustanu v posteli a nedopreju si proste taky odpocinek. Neco me ale preci jen vykoplo ven a ja si uzasne zabehal.
Pak si sednu sem a rikam, tak nemas sice inspiraci, ale vis co, ne vse co napises musi byt na knihu, proste to jen delej. Stejne tohle vsechno co delam je jen takovej muj denik toho co delam, co prozivam a toho co me inspiruje.
V cele plejade oblasti to furt jeste mam tak, ze v sobe tu pevnost nemam a prave proto ji potrebuji trenovat. Pevnost charakteru a rozhodnuti cesty, po ktere se rozhodneme kracet je vysledkem nekonecneho opakovani drobnosti, obycejnosti, ktere ve finale tvori ty velke veci v nas. S dostatecnym opakovanim jde zcela transformovat to, kdo jsme.
Neni nahodou ze jsem ted v Cr.
Dostavam tu hojnost prilezitosti se nejen podilet na cele rade zajimavych projektu a creativnich vyzev, ale predevsim mam neskutecny prostor adresovat veci, ktere jsem tu kdysi zavrel v almare Sr+cek, ktere jsem nemel koule resit, ci se jim postavit celem.
Clovek pred sebou neutece. Moje take away z 13 let z Australie je, ze at jsi kdekoli, neustale jsi to TY. Pred sebou nikam neuteces.
A tak sobe i Vam chci zvedomit, ze jediny ZEN ktery najdes na vrcholku hory, je ZEN, ktery si s sebou prineses.
Kultivovat v nasi energii tenhle ZEN, jako sirsi pojmenovani vseho po cem touzime v tech nejdivocejsich snech, je treba se zcela zblaznit a temhle snum zacit verit. Zcela se odevzdat tomu kam nas nase energie tahne a pretransformovat nasi mysl tak, aby jeji pochybnosti a zmatenost neovladali nase kroky.
Postavit se do sve sily znamena si tenhle POSTOJ kultivovat a kazdym dnem ho celou svoji bytosti trenovat. Delam to poslednich 13 let, nekdy mi to jde to lepe a jindy hure, stale jsem student. Jedno jsem se ale naucil. Pevnost neni v tom, kolik a jak rychle to delam, ale predevsim, ze to delam. Opakovane, znovu a znovu a znovu, dokud se me konani nestane mou soucasti.
Nehledej zadny rychly a okamzity FIX na tve problemy, ale stan se jejich soucasti a kazdy den hledej odpovedi a reseni. Tva cesta je tou nejlepsi skolou k tvemu rustu. Kazdy z nas ji ma jinou a presto podobnou v hlavnich principech.
Bud se stanes jeji obeti, nebo jeji tvurce.
Bolet to bude, tak jako tak!
Jen je treba se rozhodnout, jestli to bude bolet, protoze budes plny vycitek z necinosti, nebo to bude bolet, pac se po ceste rozhodnes na tech svych snech makat!
ME osobne bolest inspiruje. Dny, kdy me to vsechno boli si pripominam, ze rostu. I zdanlive nejhorsi bolest je nasim ucitelem.
Pamatuj, ze cokoli prekonas a polecis, z tebe dela lecitele te dane oblasti. Prekonal jsi vsemozna rodinna traumata? Vylecil ses z drogove zavyslosti? Vylecil ses z hlubokych depresi? Prekonal jsem nevylecitelnou nemoc? Polecil si zavyslost na sexu? Prekonal jsi strach z toho ci onoho? atd…
Cokoli jsi v sobe opravil a polecil je tva potencialni cesta, jak slouzit a pomoci druhym a tudiz cesta Hojnosti. V okamziku kdy se tva cesta naplni vyznamem a sluzbou ostatnim, napojis se na Universum, Boha, Nekonecno, to at uz si kazdy pojmenuje sam.
Naplno se odevzdani sve ceste je ta HOJNOST, kterou hledas!
Ps: Tohle je text pro me. Tohle pisu Ja sam sobe, abych si pripomnel, proc to vsechno delam. Neni to zadny navod, jak zit a uz vubec ne definice toho, co je spravne.
Tohle je muj mindset, muj zivot, moje cesta!
Ale pral bych si, aby jeji kultivaci, kazdy kdo mi vstoupi do pole at uz skrze Human Design spolupraci, me prednasky, foceni, tennis ci business citil ten nekonecny potencial nasich moznosti a podporu, ze vsechno je mozne!
Staci se proto ROZHODNOUT!