Nesnaz se to pochopit AKA zazehni v sobe plamen zivota a lasky.
Dekuji za sve klienty, kteri mi svymi otazkami prinaseji nove inspirace uvedomeni a zaroven prilezitost reflektovat to co vlastne delam, jaky mam zamer, a co v MEM podani Human Design je.
Human Design je system ktery vznikl jako nastroj zazehnuti ohne nasi vnitrni pravdy. Je to brilantne zpracovany system ktery interpretuje nasi individualitu. Pomaha nam rozzarit NASI vnitrni frekvenci. Nasim ukolem neni ten nas HD pochopit, ale zit, aneb zit dobre v te nasi FORME. V okamziku kdy se ten vnitrni plamen rozzari, uz tu svoji pravdu v sobe citime a ona nas v tom zivote vede. To co nam vsem brani v teto ceste naplneneho zivota je NASE mysl, zahlcena vsim tim kym nejsme, viry ktere nam skodi a berou energii a ktere nas odvadi od nasi prirozenosti.
V okamziku kdy se do sve vnitrni frekvence rozzarim, zadny HD dale nepotrebuji. Verim sam sobe. Sam Ra Uru Hu, skrze ktereho HD prisel, tvrdil ze poslani HD je to abychom zapomneli, ze cely HD vubec existuje.
Proto, nesnazte se pochopit sami sebe, ci ostatni. Nikdy se to nikomu z nas nepovede. Je to jenom iluze, ktera zbytecne zatezuje nasi mysl. Je to jako kdyz se koroptev snazi pochopit lva, nebo kdyz si orel klade otazky, proc tu vlastne jsem?
Priroda kolem nas je nasim nejvetsim ucitelem. Kazde zvire, pokud zije mezi svymi druhy se postune nauci vse co potrebuje pozorovanim starsich a zkusenejsich. Nauci se totiz byt tou svoji formou a cely zivot zasveti tomu byt a „JENOM“ zit. Jak ta nase touha furt neco pochopit, pochopit nas smer, nas vyznam, a vsechny kolem brani tomu to samotne byti vlastne naplnit.
Proto citim hlavne sobe a taky trochu druhym vlastne zvedomit, jak ten zivot samotny je ten cil. Jak zamer zit dobre a byt v zivote stastny a naplneny je dostatecny zamer. A jak vlastne jedine na cem v zivote skutecne zalezi je probudit v sobe lasku, jelikoz jeji frekvence je odpovedi na vsechny nase otazky. Umet v sobe probudit lasku sam k sobe, jelikoz dokud ji skutecne nejsem schopny dat sam sobe, nejsem ji schopen dat ani ostatnim.
Nepisu to pratele jen tak, to o cem pisu je muj zivot, me utrpeni a moje cesta. Neni to neco co jsem vycetl v knihach, ale co se neustale ucim. Nejsem zadny Guru, nejsem zadny terapeut, jsem clovek, ktery si v zivote prosel hodne prozitky a ktereho bavi klast si otazky o tom, co me to vsechno naucilo. Co me naucilo hnat se za penezy, za uznanim, za poznanim sebe sama, za holkama a lasce, kterou jsem necitil sam v sobe, za zmenenymi stavy v ceremoniich a za vsim co je okolo me. Cely zivot jsem se za necim hnal dokud mi jednoho dne doslo, ze to co hledam, nikdy nenajdu, pokud si konecne nedovolim najit a objevit to sam v sobe. Dosla mi jeste dalsi podstatna vec a tou je, ze to co hledam, nemam nikdy najit. Ze muj zivot neni o tom nekam dojit, ale neustale jit. Neustale se ucit a objevovat a v kazdem dni najit novou prilezitost dekovat za tu prilezitost tu vlastne byt.
To co druhym sdilim v jejich unikatnich formach HD je predevsim to, milovat sam sebe a verit svym pocitum, citeni, intuici i svym instiktum. Ta nase hlava tam je jen proto, tohle vnitrni citeni nasledovat. A tak se na tom sam ucim, co to teda ta laska vlastne je, kdyz si dovolim nasledovat neco, co se neda vysvetlit, ale co citim v sobe, cim vice si dovolim otevrit sve srdce tomu hlubsimu vedomi, tim vice te lasky vidim vsude kolem.
Budete se mozna divit, ale to nejvice co me o HD naucilo byl muj vztah v Australii s temito divokymi ptacky. Ani slovy neumim popsat kolik jsem se toho o lasce naucil zkrze tyhle male bytosti, ktere me postupne tolik naucili o odvaze, trpelivosti, prijeti, nadeji. Prozarili mi kazde rano kdy na me cekali na terase, jak poskakovali radosti, kdyz jsem jim prinesl neco k snedku.
Jak malo staci ke stesti, rikam si…
Kolem se toho neustale deje kolem, kdyz se zastavim a otevru sve oci.
HAUX…
